Plukovní hudba c. a k. pěšího pluku č. 98

Autor: Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔︎︎ 👁︎ 23.444

Neopomenutelnou součástí každé c. a k. pěší jednotky byla plukovní hudba, v jejímž čele stál plukovní bubeník (Regimentstambor) v hodnosti šikovatele hudby, který úzce spolupracoval s vojenským kapelníkem pluku (Regimentskapellmeister) a plukovním trubačem (Regimenthornist).

Plukovní hudba c. a k. pěšího pluku č. 98 se vytvořila jednak z hudby znalých nováčků a podobně jako tomu bylo i u ostatních, v roce 1883 nově zřízených pluků, také z hudebníků převedených od c. a k. pěších pluků č. 18, 21 a 71. Plukovní hudba působila zásadně v sídle velitelství pluku. Během světové války 1914-1918 byla plukovní hudba přidělena dne 15. prosince r. 1914 k náhradnímu praporu a doputovala s ním až do italského zajetí v roce 1918 (pro čtenářovu představu doplňuji informaci o zrušení působení většiny plukovních hudeb v zázemí výnosem ze dne 1. prosince roku 1916).

Reklama

Vlastní hudební těleso se dle systematizace z roku 1883 skládalo z cca 41 mužů (podle hodností zde byli jeden šikovatel, dva desátníci, pět svobodníků a třicet pěšáků), avšak tento početní stav byl leckdy přesažen. Vše záleželo na požadavcích kapelníka, či plukovního bubeníka, kvalitě hudby a místních poměrech, např. polohy posádkového místa.

Služební poměr kapelníka u vojenské hudby c. a k. pěšího pluku č. 98, stejně tak jako u jiných pluků, byl vázán služební smlouvou, ujednanou s velitelstvím pluku, z jehož prostředků byl kapelník též placen. Často byl kapelník i hudebním skladatelem a hlavní služební náplní bylo vedení plukovní hudby po stránce hudební, zejména péče o její hodnotnou úroveň. Plukovní bubeník naopak řídil hudební těleso po stránce vojenské, staral se o vojenský výcvik nového mužstva a hudebních elévů, stál v čele služební kanceláře plukovní hudby, spravoval skladiště výstrojních a výzbrojních součástí pro hudbu a při koncertech působil jako dirigent. Při pochodu plukovní hudby šel v čele a řídil po stránce hudební a vojenské pochodující hudební těleso, které kráčelo v osmistupech, kde v prvním byli zařazeni hráči na euphonium, křídlovkáři a klarinetisté. V ostatních řadách byli hráči na jednotlivé hudební nástroje rozmístěni tak, aby hudba tvořila co nejlépe znějící harmonický celek. V poslední řadě byli hráči na bicí nástroje, tj. dva hráči na bubínek (vždy na kraji řady), vedle nich dva činelisté a uprostřed nich hráč na veliký buben. Tento buben byl umístěn na dvoukolovém vozíku taženém koněm a vedeném vojákem k tomuto účelu určeným.

Vojenští kapelníci u c. a k. pěšího pluku č. 98

Z penzijního fondu c. a k. kapelníků umístěného ve Válečném archivu ve Vídni lze dle dokumentace jmenovat tyto kapelníky sloužící u vysokomýtského pluku od jeho založení v roce 1883 až po zánik monarchie v roce 1918:

Julius Bleschin (*1854 Wien, +2. 12. 1898), kapelníkem u IR98 od 27. 10. 1882 do 2. 12. 1898

Johann Sochor (*15. 12. 1861 Mladá Vožice, +1899 Josefov), kapelníkem u IR12 od 1. 1. 1886 do r. 1898, kapelníkem u IR98 v letech 1898 - 1899

Reklama

Wilhelm Hantich (*21. 12. 1873 Praha), kapelníkem u IR98 v letech 1899 - 1901

Rudolf Lorenz (*2. 12. 1873 Jáchymov), kapelníkem u IR12 od 1. 1. 1899 - 1. 1. 1901, kapelníkem u IR98 od 1. 1. 1901 do 15. 4. 1911, kapelníkem u IR73 od 15. 4. 1911 do r. 1918

Wenzel Fiala (*19. 8. 1877 Praha), kapelníkem u IR50 od 1. 10. 1904 do 1. 5. 1911, kapelníkem u IR98 od 1. 5. 1911 do r. 1918

Posledním kapelníkem vysokomýtského pluku byl Wenzel Fiala, který prošel v této služební funkci několika bojišti Velké války a byl též správcem důstojnického kasina náhradního praporu pluku. Pro představu o životě příslušníka plukovního hudebního tělesa zde uvádím stručnou vojenskou kariéru tohoto nadaného muže.

Wenzel (Václav) Fiala vystudoval vojenskou hudební školu v Praze v letech 1891 - 1893, poté vstoupil dobrovolně k hudbě c. a k. pěšího pluku č. 72 v Prešpurku (r. 1894), kde setrval čtyři roky. V roce 1899 sloužil u hudby 3. pluku tyrolských císařských myslivců ve Vídni, o rok později v kapele c. a k. pěšího pluku č. 74 v Josefově, kde byl šikovatelem. Roku 1903 působil jako plukovní bubeník u c. a k. pěšího pluku č. 15. O rok později se stal kapelníkem u c. a k. pěšího pluku č. 50 v Brasově, s nímž v roce 1910 působil v Karlsburgu. Roku 1911 přešel k c. a k. pěšímu pluku č. 98 do Josefova, též jako kapelník. V období první světové války působil u náhradního praporu. Na italské frontě v roce 1918 působil také jako tlumočník italštiny. Dne 29. října r. 1918 padl do italského zajetí s celou plukovní hudbou (ta přišla od náhradního praporu na frontu dne 1. ledna r. 1917), ve kterém setrval až do 18. srpna r. 1919. Po návratu ze zajetí nastoupil na jaře roku 1919 k posádkové hudbě Josefov a roku 1920 k posádkové hudbě Pardubice, která se tehdy stala hudbou čs. pěšího pluku č. 16 v Rožňavě. O rok později přešel k orchestru čs. pěšího pluku č. 27 do Olomouce. Po jeho převelení do Uherského Hradiště od něj odešel. Od roku 1927 byl ve výslužbě. Místo a datum úmrtí jsou bohužel neznámé.

Pochody registrované u c. a k. pěšího pluku č. 98

Regimentszauber Marsh (W. Hantich) věnován veliteli pluku Obst. Karlu Pototschniggovi

Oberst Gangl Marsch (W. Hantich) věnován náčelníkovi gen. štábu IX. Armádního sboru v Josefově Obst. Eduardu Ganglovi

Erinnerung an Hohenmauth Marsch (R. Lorenz) věnován veliteli pluku Obst. Josefu Leskoschekovi, pochod je používán u tohoto pluku jako tzv. plukovní pochod

Oberst Alscher Marsch (W. Fiala) věnován veliteli pluku Obst. Karlu Alscherovi v r. 1913

Hoch Habsburg (J. N. Král) používán u tohoto pluku jako tzv. defilovací pochod, v současné době v ČR nahrán pod názvem Císařský svatební (Historické pochody, vydavatelství Supraphon)

Ostatní kompozice registrované u c. a k. pěšího pluku č. 98

Mirnach Marsch (K. Späth) pochod věnován prvnímu veliteli pluku Obst. Carlu Hopelsovi von Mirnach

Frontal Angrif (J. W. Wesely) skladba věnována Obst. Ernstu Edlen von Vivenot, který byl velitelem pluku v letech 1890 - 1894

Gruss aus dem Reisengebirge (W. Ulrich) skladba věnována taktéž Obst. Ernstu Edlen von Vivenot

Reklama

V pochodové knížce každého c. a k. pěšího pluku ovšem bývalo od 30 do 50 skladeb, včetně povinných a alespoň tří smutečních pochodů. Četnost výskytu skladeb se opět odvíjela od nároků kapelníka a kvalitě plukovní hudby. Další důležitou skladbou každého c. a k. pěšího pluku byl plukovní volací signál, sloužící ke svolávání jednotlivých částí pluku.

Dosud byla zmínka jen o plukovních hudbách. V době míru se však vyskytovaly u některých praporů pěších pluků společného vojska, které byly detašovány v odlehlých posádkách tzv. praporní hudby, fungující ve stejném duchu jako plukovní hudby. Skládaly se ze šikovatele plukovní hudby, který stál v čele praporní hudby a několika hudby znalých mužů detašovaného praporu v počtu cca 25 mužů. V rámci vysokomýtského pluku působil polní prapor č. II do roku 1900 v Avtovacu, polní prapor č. I poté vystřídal tento prapor v roli detašované jednotky a působil v letech 1912 - 1913 v Budvě a v letech 1908 - 1914 v Boce Kotorské. O výskytu praporní hudby u některého z těchto dvou detašovaných praporů však nejsou dochovány žádné údaje a s největší pravděpodobností tedy nebyla zřízena.

Použitá a doporučená literatura a prameny:
Penzijní fond c. a k. kapelníků (Válečný archiv ve Vídni)
Die bewaffnete Macht Österreichs-Ungarn 1618-1918 in ihren Märschen, Fritz Rathner, Kierspe r. 1983
Vyprávění o starých vojenských hudbách, Otto Bošek, Praha r. 1997

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více